THEODOR
HERZL:
pragmatický vizionár
Tomáš Kulka
Pred sto lety zemrel Theodor Herzl, nejvýznamnejší
predstavitel sionismu, "duchovní otec" Státu Izrael. Narodil se v Budapešti v
roce 1860 do zámožné bankérské rodiny, kterou zruinoval velký burzovní krach v
roce 1873. Ve Vídni vystudoval práva, snatek s krásnou Julií Naschauerovou,
dcerou ropného magnáta, mu ale umožnil venovat se psaní divadelních her a
eseju. Jeho oblíbeným žánrem byly fejetony, kterými se brzy proslavil. Roku
1887 se stal redaktorem Wiener Allgemeine Zeitung a o ctyri roky pozdeji
parížským dopisovatelem liberálního rakouského deníku Neue Freie Presse.
Židovskou otázkou se zabýval od mládí a rešení zprvu videl v
dusledné asimilaci: jedním z jeho plánu byl pakt s papežem, který by vedl
kampan proti antisemitismu oplátkou za "dobrovolnou a cestnou konverzi všech
Židu ke krestanství". K zásadnímu zlomu v jeho myšlení došlo v Paríži behem
Dreyfusovy aféry. Kolem procesu, ve kterém byl židovský dustojník Alfred
Dreyfus obvinen z velezrady, se rozpoutala zbesilá antisemitská kampan.
Antisemitismus znal Herzl dobre už z Vídne. V kosmopolitní Paríži, ke které
vzhlížel jako ke vzoru tolerance, jej však jeho síla šokovala. Rakouský lidový
antisemitismus bylo možné vysvetlit náboženskými predsudky tradicionalistické
spolecnosti. Ve Francii byl ale živen protiklady moderního sekularismu, které
zpusobila emancipace sama. Práve v zemi, která jako první zrovnoprávnila Židy
– v republikánské Francii, dedicce velké revoluce, se objevil nový a hrozivý
problém, který asimilace nemohla napravit. Když Dreyfusovi strhávali
dustojnické výložky a davy Parížanu skandovaly "Smrt Židum!", zapsal si Herzl
do deníku: "Tento moment byl pro mne prozrením." Šest mesícu poté dokoncil
rukopis knihy
Der Judenstaat (Židovský stát), která se stala hlavním zdrojem
inspirace sionismu. Ješte za Herzlova života se dockala osmdesáti vydání v
osmnácti jazycích.
Její
prijetí bylo zpocátku méne než nadejné. Vlivní Židé v drtivé vetšine sionismus
odmítali. Ortodoxní rabíni Herzla již dríve nesnášeli a pro reformní Židy
predstavovalo jeho zavržení asimilace negaci všeho, o co usilovali. Plán
postavený na podpore západne orientovaných elit "civilizovaného" Židovstva
neuspel. Dostalo se mu však necekane nadšeného prijetí od nuzných mas
utlacovaných Ostjuden žijících v neustálém strachu z pogromu. Na rozdíl od
kultivovaných židovských stredních vrstev západní Evropy nemeli tamní Židé
reálnou možnost emancipace ci asimilace a založení vlastního státu pro ne bylo
jediným rešením.
Apel Herzlova spisu byl prostý. Hned na zacátku píše: "Jsme národ, jeden
národ. Všude jsme meli uprímnou snahu zaclenit se do národních komunit, které
nás obklopovaly, a udržet si pouze víru otcu. To nám však není dovoleno. Marne
usilujeme úspechy v umení a vede dosáhnout vetší slávu pro naše vlasti a
prispet k jejich bohatství úcastí na obchodu. Je námi opovrhováno jako
nejakými vetrelci. Kdyby nás jen nechali na pokoji ... nezdá se mi však, že to
mají v úmyslu. ... Svet potrebuje židovský stát, a proto vznikne."
Herzla zacali ve Vídni navštevovat ošuntelí, ale zapálení
Židé ze všech koncin východní Evropy. Jeho elegantní manželka z toho nadšená
nebyla. Zacalo se jí ošklivit už samotné slovo sionismus a Herzl lidi, kterí
se stali témer jedinými nositeli jeho myšlenky, nazýval svou "armádou
žebráku".
První sionistický kongres – mezinárodní setkání Herzlovy "armády žebráku" – se
uskutecnil 29. 8. 1897 v sále mestského kasina v Basileji. Herzl jej
financoval z penez své manželky, která se od nej krátce poté odstehovala. Když
kongres skoncil, zapsal si: "V Basileji jsem založil židovský stát."
Sionismus ani osídlování Palestiny nebylo žádné novum. Herzl byl však první,
kdo chtel židovskou otázku rešit ve spolupráci s evropskými mocnostmi. Byl
presvedcen, že úsilí malého a pronásledovaného národa muže být úspešné, jen
bude-li prímo prezentováno nejvyšším predstavitelum svetové moci a
mezinárodnímu verejnému mínení.
Plán, který Herzl ve své knize nacrtl, byl celkem strídmý.
Jako vášnivý dramatik a impresário jej však neustále vylepšoval. V Palestine
chtel vytvorit aristokratické zrízení po vzoru Benátek. Jako první volený dóže
mel do cela státu zasednout nekterý z Rothschildu a baron Hirsch mel být jeho
viceprezidentem. Plánoval luxusní námestí po vzoru Piazza San Marco,
mezinárodní divadla, cirkusy, koncertní kavárny a trídy po vzoru
Champs-Élysées. Navrhl i korunovacní obrad, vcetne kostýmu pro gardy dóžecí
stráže, již nazval "Herzlovými kyrysníky". Spolu s tím ale též trval na
zavedení všeobecného a rovného volebního práva i pro ženy a velkorysého
systému sociálního zabezpecení, které nemelo v Evrope obdoby. To byly myšlenky
ve své dobe zcela revolucní.
Herzl si potrpel na okázalý zevnejšek a aristokratické
vystupování. Mel vždy peclive vykartácovaný cylindr, bílé rukavicky a bezvadne
padnoucí redingot. Tato obsese nebyla zcela samoúcelná. Uvedomoval si, že
sionismus by se mohl stát pouze dalším odpudivým mezinárodním problémem,
jakých byly na prelomu století tisíce. Aby svou ideu prosadil, musel se osobne
zapojit do vysoké diplomacie. To se mu darilo výtecne. Postupne se mu
otevíraly dvere ke všem duležitým osobnostem v Evrope a takrka z niceho
promítnul sionismus do svetové politiky. Jednal s nemeckým císarem, britským
premiérem, ruským carem, tureckým sultánem i papežem Piem X. Jednal i s temi
nejvetšími antisemity. Vedel, že jeho projekt podporí, nebot se budou chtít
"svých" Židu zbavit. Wenzel von Pleve, carský ministr vnitra zodpovedný za
organizování pogromu na Ukrajine a v Rusku, Herzlovi rekl: "Velmi rádi bychom
videli zrod nezávislého židovského státu, který by byl schopen pojmout nekolik
milionu Židu. Rádi bychom si podrželi ty nejinteligentnejší z nich, jejichž
nejlepším príkladem jste vy, doktore Herzle. Ale rádi bychom se zbavili
slabomyslných a tech, kterí mají nepatrný majetek."
Herzl byl vizionár i pragmatik. Usiloval o založení
židovského státu v Palestine, když mu ale po krvavých pogromech v Kišineve
navrhnul britský ministr kolonií území v Ugande, byl ochoten nabídku prijmout.
Když jeho spolupracovník Max Nordau protestoval, že Uganda není Palestina,
odpovedel mu Herzl, že "jako Mojžíš vede svuj národ k jeho cíli zdánlivou
oklikou".
Herzl byl predevším skvelý popularizátor. Spojoval intelektuální eklekticismus
s nedostatkem duchovní hloubky, kterou nahrazoval umením vídenských
fejetonistických bonmotu. Šlo vlastne o mistrné predstavení génia manipulace s
informacemi a verejným mínením. Uvedomoval si nové, teprve nastupující síly
dvacátého století – verejné mínení a masovou komunikaci – jejichž význam tkví
v jejich dopadu. I ti, kterí se Herzlovu "smokingovému sionismu" vysmívali,
museli uznat, že z provincních snah nekolika židovských intelektuálu dokázal
udelat téma svetové politiky.
Herzl mel smysl pro humor: pred smrtí napsal následovníkum:
Macht keine Dummheiten, während ich tot bin, nedelejte žádné pitomosti,
zatímco budu mrtvý. Nakolik se jeho radou rídí ti, kdo dnes urcují politiku
Izraele, necht posoudí každý sám.
Herzl se uskutecnení své vize nedockal. Zemrel z prepracování ve veku pouhých
44 let. Pokud je Stát Izrael jeho "duchovním dítetem", je dnes jeho potomkem
jediným. Jeho psychicky labilní manželka ho prežila jen o tri roky, dcera
Pauline se roku 1930 predávkovala heroinem a syn Hans, kterého lécil Freud, se
krátce poté zastrelil. Nejmladší dcera Trude, též duševne chorá, zemrela
hladem v Terezíne a její syn Stephan spáchal sebevraždu v roce 1946. Tím
rodina Herzlu vymrela.
Predplatné
Distribuci pro predplatitele a výber predplatného
provádí pro CR spolecnost Predplatné tisku Mediaservis s. r. o. - Abocentrum,
Moravské námestí 12D, 659 51 Brno. Telefonní císlo: 541 233 232, fax: 541 616
160, e-mail:
abocentrum@mediaservis.cz , reklamace uplatnujte na bezplatné lince
800 800 890. Rocní predplatné stojí 180 Kc.
Predplatné do zahranicí: Cena rocního aboné ciní pro Evropu v redakci Roš
chodeš 750 Kc / 25 EURO, pro zámorí v redakci Roš chodeš 1000 Kc / 37 USD.
Tuto cástku lze platit v hotovosti nebo zaslat šekem na adresu redakce.
|
haGalil.com 18-08-2004
A
Jewish Sign from Central Europe |
|